Zápas SK Řečkovice Muži A vs. Bílovice n/S. So, 9. Listopad, 2024 - 14:00

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Asi tak nějak by se dal charakterizovat výsledek našeho posledního podzimního soutěžního zápasu v Bílovicích nad Svitavou. Pět gólů v naší síti, žádný vstřelený, velmi matný výkon ve všech řadách, prostě ostuda, která se nesmí opakovat. Přístup hráčů v poslední době nejen k tréninkům, ale hlavně k pokynům a taktice napovídal, že k něčemu takovému zákonitě musí dojít, že to je pouze otázka času. Přestože přezimujeme na druhém místě tabulky, sen o přímém postupu o ligu výš se tak patrně již v půlce soutěže definitivně rozplynul. Zůstává tak jen jakási naděje postupu ze druhé příčky, ale to pouze v případě určité souhry okolností. Abychom ale neztratili ani tuto naději, budeme muset udělat přes zimu několik zásadních kroků a změn, jinak vzhledem k zaběhnutým pořádkům a herního sebeuspokojení některých hráčů cesta k vytčeným cílům nepovede. Budeme muset již teď od zimní přípravy přistupovat jak k tréninkům, tak i k zápasům s výhledem především na další roky a s vědomím, že postup v letošním roce pravděpodobně nevyjde.

K samotnému zápasu lze říci, že jsme ho nezvládli absolutně v ničem - ani po herní stránce, ani po taktické a vlastně ani po psychické. Přitom jsme nezačali vůbec špatně a kdyby se nám v úvodních patnácti minutách podařilo proměnit dvě gólové šance, možná by průběh zápasu i konečný výsledek měl zcela jinou podobu. Ale na ono kdyby se prostě nehraje a tak se není čemu divit, že když nedáme gól my a chybami soupeře posadíme na koně, přijdou tresty. A tak se také do poločasu stalo a to hned třikrát. Domácí si mnoho šancí nevypracovali, ale byli neskutečně efektivní a prakticky maximálně potrestali námi nabídnuté možnosti ke skórování. Frustrace našeho týmu jako celku byla velká, více než abychom hráli jsme se hádali nejen mezi sebou, ale i s protihráči a rozhodčím, a když už jsme hráli, hrál si každý co chtěl bez ohledu na předem stanovenou taktiku. Do druhého poločasu jsme udělali zákonitě změny, bohužel ale vynucené kvůli zraněním, nikoliv takové, které by bývalo bylo třeba udělat k oživení výkonu mužstva. Ačkoliv jsme šli do druhého poločasu s jasným cílem, že se pokusíme zápas i přes katastrofálně vyhlížející skóre otočit a řekli jsme si k tomu v kabině jasné pokyny, domácí nás opět po naší chybě hned po dvou minutách zmrazili čtvrtým gólem v naší síti a ke konci zápasu nám ještě přibalili potupného bůra. Za celý druhý poločas jsme soupeřovu bránu prakticky neohrozili a facku v podobě vysoké prohry jsme si bohužel plně zasloužili.